Ellen Vandyck
Vedoucí výzkumu
Vzhledem k tomu, že se více pozornosti věnuje tomu, aby pacienti byli schopni sami zvládat určité muskuloskeletální potíže, dochází často ke snížení četnosti konzultací s poskytovateli zdravotní péče. Při těchto konzultacích jsou pacienti poučeni o povaze svých obtíží a o tom, jak účinně sledovat svůj stav. V mnoha případech nelze určit konkrétní diagnózu, například u více než 90 % bolestí zad chybí jasná patoanatomická příčina. Přesný původ stížnosti proto může být neznámý, což vede k diagnostické nejistotě, kterou je třeba vzít v úvahu. Bezpečnostní síť, definovaná jako proces sdělování informací pacientům o sledování jejich stavu a o tom, co mají dělat, pokud příznaky přetrvávají nebo se zhoršují, je nezbytnou součástí fyzioterapeutické praxe v oblasti muskuloskeletální medicíny, která umožňuje zvládat diagnostickou nejistotu. Dále snižuje riziko poškození spojené s prodlevami při vyhledání péče se zhoršujícími se/trvajícími příznaky. V oblasti syndromu kaudy je již k dispozici řada výzkumů, ale specifická komunikace o bezpečnosti ve fyzioterapii u bolestí dolní části zad, které patří k nejčastějším muskuloskeletálním potížím v našem oboru, chybí. Proto tato studie zkoumala komunikaci o bezpečnosti ve fyzioterapii a poučila nás, co můžeme udělat pro její zlepšení.
Tato studie provedla sekundární analýzu zvukových záznamů a přepisů ze 79 konzultací, kterých se zúčastnilo 41 pacientů a 12 fyzioterapeutů. Konzultace, které zahrnovaly vstupní i následné návštěvy, se uskutečnily na ambulantních muskuloskeletálních odděleních v jižní Anglii. Ke kódování a kvantifikaci bezpečnostního chování během těchto sezení byl použit nástroj SaNCoT (Safety-Netting Coding Tool), který byl již dříve ověřen v prostředí všeobecné praxe.
Analýza krok za krokem pomocí SaNCoT
Mezi pacienty, kteří se dostavili na vyšetření, bylo stejné zastoupení pacientů s bolestí dolní části zad bez přidružených příznaků nohou a s bolestí dolní části zad bez přidružených příznaků nohou.
Diagnostická nejistota byla sdělena ve většině schůzek. Většina diagnostických nejistot byla vyjádřena při konzultacích nových pacientů (80,5 %). Přibližně polovina (52,6 %) následných konzultací obsahovala vyjádření diagnostické nejistoty.
Pacientům nebyly sděleny žádné konkrétní informace o časovém průběhu. Byly sděleny některé informace týkající se prognózy, ale nebyl uveden žádný konkrétní časový rámec.
Osm pacientů obdrželo bezpečnostní informace o tom, jak sledovat své příznaky a jaká opatření podniknout v případě zhoršení. Tyto informace byly sděleny 19krát během 12 konzultací. Tyto informace o bezpečnostních sítích byly většinou poskytnuty při následných konzultacích.
Většina komunikace v rámci bezpečnostní sítě spočívala v radách, jaké příznaky a symptomy je třeba pečlivě sledovat. Například u pacienta s bolestí zad s příznaky souvisejícími s nohou bylo doporučeno sledovat sílu chodidla a palce u nohy. Bohužel tyto informace byly sděleny poměrně nekonkrétně.
Komunikace v rámci záchranné sítě byla většinou zaměřena na vysvětlení, proč a jak vyhledat další pomoc, ale chyběly informace o tom, jaké kroky je třeba podniknout v případě zhoršení stavu.
Autoři dospěli k závěru, že existuje několik nevyužité příležitosti pro bezpečnostní komunikaci při fyzioterapeutických konzultacích.
Co bychom si měli zapamatovat o komunikaci v rámci bezpečnostní sítě ve fyzioterapii? Komunikace o povaze něčí bolesti může jistě zahrnovat diagnostickou nejistotu. Zejména proto, že vysoký podíl bolestí dolní části zad vzniká bez konkrétní patoanatomické příčiny. Mnoho fyzioterapeutů se obává, že když neví, odkud stížnosti pocházejí, je to v očích pacienta vnímáno jako nedostatek znalostí. Myslím, že místo obav je mnohem cennější a uklidňující vyjádření, že spousta problémů s bolestmi zad je vedena bez konkrétního "poškození", a tedy banální a vůbec ne nebezpečná, a doplnění této informace o vaše zdůvodnění, proč si myslíte, že by se tento člověk neměl bát, že má vážný stav. Dalším krokem by pak bylo poskytnutí podrobných informací o bezpečnostních sítích. Zejména pokud má někdo příznaky, které by mohly odpovídat konkrétní diagnóze bolesti zad, měl by vědět, co, proč, kdy a jak, a to by mu mělo být sděleno přímo a konkrétně. Pokud chcete, aby někdo lépe porozuměl svému stavu a tomu, jak by si měl dávat pozor na zhoršující se příznaky, měli byste uvést.
Dále se ukázalo, že využití prognostických informací je velmi důležité, ale často chybí. Částečně to lze vysvětlit velkým množstvím informací, které jsou k dispozici o prognóze bolesti zad, ale také velkou heterogenitou použitých výsledků. Zde vám také můžeme poskytnout konkrétní rady ohledně různých výsledků.
Součástí doporučeného postupu péče o pacienty s bolestí zad je i komunikace o bezpečnostních sítích ve fyzioterapeutické praxi. (Finucane et al., 2020)
Měli bychom vzít v úvahu, že údaje z této studie byly shromážděny před více než 10 lety a že se od té doby v oblasti fyzioterapie hodně změnilo. Údaje nelze zobecnit na dnešní péči a byly provedeny ve Spojeném království, což může omezit jejich zobecnitelnost i na jiné systémy zdravotní péče. Současná studie však vrhá světlo na aspekty, které si v naší komunikaci nemusíme vždy uvědomovat. Měli bychom dbát na to, abychom nepromeškali příležitosti k začlenění informací o bezpečnostní síti do celé fyzioterapeutické konzultace.
Když tato studie porovnávala množství bezpečnostní komunikace ve fyzioterapii a u praktických lékařů, zjistilo se, že praktičtí lékaři používají mnohem více bezpečnostních sítí. Přesto je třeba poznamenat, že následnou fyzioterapeutickou konzultaci lze považovat také za určitou formu záchranné sítě. Protože je však komunikace o záchranné síti považována za přístup zaměřený na pacienta, který umožňuje zvládat nejistotu, je důležité na ni při konzultacích nezapomínat.
Tato studie vytváří povědomí o nedostatečné komunikaci o bezpečnostních sítích ve fyzioterapii. Přestože data byla shromážděna před dlouhou dobou a současná komunikace se případně vyvinula, je poučné zjistit, jak odborníci v této oblasti komunikují o diagnostické nejistotě. Diskuse o realistických prognostických lhůtách může pacientům pomoci lépe porozumět jejich stavu a zjistit, kdy by měli jednat, pokud příznaky přetrvávají nebo se zhoršují. Sdílení konkrétních pokynů, které příznaky je třeba sledovat (například parestézie, ztráta síly nebo změny bolesti), a stanovení jasných bodů návratu by mohlo zabránit prodlevám při řešení komplikací.
5 naprosto zásadních lekcí se na univerzitě nenaučíte nic, co by vám pomohlo zlepšit péči o pacienty s bolestmi zad. okamžitě bez zaplacení jediného centu