Ellen Vandyck
Vedoucí výzkumu
Sporty, jako je volejbal a basketbal, zahrnují časté skoky a přistání a vyznačují se vysokou prevalencí patelární tendinopatie. Prevalence se u vrcholových sportovců pohybuje mezi 32-45 %. Bylo prokázáno, že talentovaní mladí sportovci často od těchto sportů odstupují, když se u nich vyskytnou problémy, jako je patelární tendinopatie, protože ty se často obtížně léčí. Tato pozorování vedla k rostoucímu zájmu o preventivní programy zaměřené na obecně známé rizikové faktory, jako je deficit dorziflexe kotníku, snížená síla extenzorů kyčelního kloubu, abduktorů a vnějších rotátorů a strnulá mechanika přistání. Těchto preventivních programů je však málo, zejména u mládežnické elitní populace, a proto bylo cílem této studie prozkoumat účinnost cvičebního programu šitého na míru výskytu patelární tendinopatie u mladých sportovců.
V této prospektivní kohortové studii, která byla provedena v letech 2016 a 2017, byli po dva po sobě následující roky sledováni mladí elitní hráči volejbalu a basketbalu. První rok sloužil jako sledovaný rok, ve kterém byla zaznamenána četnost zranění hráčů. Ve druhém roce se vedle sledování sportovců prováděla cvičení na míru podle potřeb sportovců, které byly definovány v předsezónním hodnocení. Každý program trval 15-20 minut a probíhal dvakrát týdně po celou sezónu (10 měsíců) během rozcvičky.
Předmětem zájmu byla incidence patelární tendinopatie na 1000 hodin sportovních aktivit. K ověření vlivu intervence na výskyt patelární tendinopatie byla provedena Coxova analýza přežití.
Sportovci, u nichž se patelární tendinopatie vyvinula, byli starší než ti, u nichž se nevyvinula, a muži měli 3,3krát vyšší pravděpodobnost než ženy, ale tyto proměnné nelze ovlivnit. Při zkoumání účinku preventivního programu bylo pozorováno významné snížení výskytu patelární tendinopatie. Během sledovaného roku byla incidence patelární tendinopatie 5,9 na 1000 hodin expozice, zatímco v intervenčním roce byla zaznamenána incidence 2,8 na 1000 hodin expozice. V prvním roce se patelární tendinopatie objevila u 26 sportovců, v intervenčním roce pouze u 13. Vypočtený poměr rizik byl 0,493, což znamená, že v intervenčním roce bylo riziko vzniku patelární tendinopatie o 51 % nižší.
Kohorta, která byla použita v této studii, je forma neexperimentálního designu, kdy je po určitou dobu sledována skupina osob ohrožených určitým výsledkem. Skupiny jsou porovnávány z hlediska výskytu onemocnění nebo stavu (výskyt patelární tendinopatie) ve dvou kohortách osob, které se liší určitou charakteristikou, rizikovým faktorem nebo expozicí (cvičební program na míru). Jelikož se jednalo o křížovou kohortu, přešli lidé z jedné kohorty (sledovaný rok) do druhé kohorty (intervenční rok). Kohortové studie mají přednost před experimentálními studiemi, pokud experimenty nejsou z praktických nebo etických důvodů proveditelné. Není však jasné a vysvětleno, proč nebyl proveden experimentální design jako RCT, protože se zdá, že je možné a etické takovou studii navrhnout.
Nebyly uvedeny žádné informace o stavu rehabilitace sportovců, u nichž se vyvinula patelární tendinopatie, takže není jasné, zda pokračovali a recidivovali, nebo zda 13 případů, u nichž se vyvinula patelární tendinopatie ve druhém roce, byly nové případy. V této studii byl použit kohortový design, což znamená, že není jasné, zda lze účinky skutečně připsat intervenčnímu programu, který byl sledován ve druhém roce. K tomu by měla být provedena randomizovaná kontrolovaná studie. Nicméně poskytnuté informace poskytují zajímavé poznatky, které lze dále podrobněji zkoumat.
V intervenčním roce se snížilo riziko vzniku patelární tendinopatie, ale to bylo způsobeno účinkem, který byl pozorován u volejbalistů, protože u volejbalistek byla pozorována malá změna ve snížení rizika. V basketbalu však byli sledováni pouze sportovci, takže zde zůstává nejasné, zda je tento efekt pozorován i v tomto sportu.
Tato studie předepsala program na míru na základě předsezónního hodnocení každého jednotlivého sportovce. Zajímavé je, že použili testy snadno použitelné v reálném životě (např. test výpadu se zátěží, test hamstringového mostu, pasivní vnitřní rotace v kyčli a dřep na jedné noze). Není tedy nutné mít specifické nebo nákladné vybavení. Výběr těchto testů byl založen na znalosti rizikových faktorů spojených s patelární tendinopatií, jako je omezení dorzální flexe ROM a slabost svalstva kyčle.
Výsledky předsezónního hodnocení byly projednány s fyzioterapeutem týmových sportů a trenéry, ale sportovec bohužel nebyl do rozhodovacího procesu zapojen. Společné rozhodování je důležitým aspektem a řádné vysvětlení významu programu na míru může být rozhodující pro dodržování a dodržování předepsaných cvičení. Fyzioterapeut týmu však byl rozcvičce přítomen, takže můžeme předpokládat, že pokyny byly dodržovány správně.
V intervenčním roce bylo zaznamenáno snížení výskytu patelární tendinopatie, což je zajímavé, protože bylo zaznamenáno více hodin sportu (5 884 hodin během sledovaného roku a 6 104 hodin během intervenčního roku). Autoři tento účinek přisuzují preventivnímu programu, i když to musí být ověřeno v přísnějších RCT. Je možné, že snížený výskyt patelární tendinopatie v intervenčním roce byl ovlivněn Hawthornovým efektem, kdy jedinec může v důsledku pozorování hlásit jinak.
Na míru šitý program může snížit výskyt patelární tendinopatie u elitních mladých sportovců, kteří hrají volejbal a basketbal. Program byl navržen tak, aby se zaměřil na specifické poruchy, které byly zjištěny při předsezónním hodnocení každého jednotlivého sportovce. Když byl cvičební program zaveden v intervenčním roce, sportovci se ho účastnili každý trénink po dobu 15-20 minut během rozcvičení.
Ať už pracujete s vrcholovými nebo amatérskými sportovci, nechcete přehlédnout tyto rizikové faktory, které by je mohly vystavit vyššímu riziku zranění. Tento webinář vám umožní tyto rizikové faktory odhalit a pracovat na nich během rehabilitace!