Laterální epikondylalgie / tenisový loket | Diagnostika a léčba
Laterální epikondylalgie / tenisový loket | Diagnostika a léčba
Úvod a epidemiologie
Laterální epidondylalgie je častou stížností pacientů, běžně označovanou jako tenisový loket(Pitzer et al. 2014). Spojení s názvem tenisový loket pro laterální epikondylalgii (LE) je způsobeno tím, že toto onemocnění bylo dlouho spojováno s raketovými sporty a odhaduje se, že u 10-50 % tenistů se během kariéry vyvine LE(Van Hoofwegen et al. 2010).
Předpokládá se, že tenisový loket je důsledkem přetěžování svalu extensor carpi radialis brevis (ECRB) opakovaným mikrotraumatem, které vede k primární tendinóze svalu ECRB, ať už s postižením svalu extensor digitorum communis, nebo bez něj (De Smedt et al. 2007).
Termín epikondylitida byl časem zpochybněn, protože histologické studie neprokázaly v postižené tkáni zánětlivé buňky (makrofágy, lymfocyty a neutrofily). Tyto studie prokázaly fibroblastickou tkáň a cévní invazi, které vedly k označení "tendinóza". To spíše definuje degenerativní proces charakterizovaný množstvím fibroblastů, cévní hyperplazií a nestrukturovaným kolagenem (De Smedt et al. 2007).
Tichener a kol. (2013) provedli rozsáhlou studii případů a kontrol s 4998 pacienty, u kterých retrospektivně zjišťovali rizikové faktory pro vznik LE.
Zjistili, že rizikovými faktory spojenými s rozvojem tenisového lokte jsou patologie rotátorové manžety (OR 4,95), De Quervainova choroba (OR 2,48), syndrom karpálního tunelu (OR 1,50), perorální kortikosteroidní terapie (OR 1,68) a předchozí kouření (OR 1,20). Diabetes, kouření, trigger finger, revmatoidní artritida, příjem alkoholu a obezita nebyly s LE spojeny.
Studie Sanderse a kol. (2015) zjistili, že roční incidence LE se v průběhu času snížila z 4,5 na 1000 osob v roce 2000 na 2,4 na 1000 osob v roce 2012 v populaci USA. Uvádějí, že míra recidivy do dvou let dosahuje 8,5 % a v průběhu času zůstává konstantní. Podíl chirurgicky léčených případů do dvou let se ztrojnásobil z 1,1 % v roce 2000 na 3,2 % po roce 2009. Přibližně 1 z 10 pacientů s přetrvávajícími příznaky po šesti měsících vyžadoval operaci.
V této studii byl průměrný věk pro stanovení diagnózy 47 ± 11 let s rovnoměrným rozdělením mezi pohlavími. Nejvyšší výskyt je tedy ve věkové skupině mezi 40 a 49 lety, a to 7,8 na 1000 mužů a 10,2 na 1000 žen.
Nejčastěji uváděnou profesí byli kancelářští pracovníci/sekretáři, následovaní zdravotnickými pracovníky, většinou zdravotními sestrami. Pravý loket byl postižen v 63 % (vs. 25 % vlevo), přičemž 12 % pacientů mělo postižené oba lokty. Na základě těchto údajů lze předpokládat, že dominantní ruka je postižena častěji, vzhledem k tomu, že podle odhadů je 70-95 % světové populace praváků (Holder et al. 2001)
Pracovní omezení bylo zaznamenáno u 16 % pacientů, přičemž 4 % pacientů chyběla v práci 1-12 týdnů.
Ve studii americké armády byla incidence LE 2,98 na 1000 osoboroků(Wolf et al. 2010).
Další studie Leacha a kol. (1987) uvádí, že LE je 7-10krát častější než mediální epikondylalgie.
Klinická prezentace a vyšetření
U pacientů s epikondylalgií se nejčastěji vyskytuje bolest lokte. Bolest může vzniknout akutně v důsledku úrazu nebo poranění, ale spíše se vyvíjí postupně.
U pacientů je typická anamnéza opakovaného uchopování a zatěžování předloktí(Orchard et al. 2011). Bolest se obvykle zhoršuje při aktivitě a zmírňuje se při odpočinku a může, ale nemusí vyzařovat dolů po předloktí podél svalů natahovačů zápěstí (LE). Kromě toho mohou pacienti pociťovat slabost v rukou a potíže s nošením předmětů(Pitzer et al. 2014).
Zkouška
Pro důkladné posouzení a diferenciální diagnostiku je třeba u obou stavů vyšetřit krční páteř, rameno, loket a zápěstí. Vedle vyloučení cervikální radikulopatie C5-C6 jako možné konkurenční diagnózy bylo zjištěno, že postižení krku a ramene jsou negativními prognostickými faktory pro uzdravení u laterální epikondylalgie(Smidt et al. 2006). Pacienti s laterální epikondylalgií mají citlivost na začátku ECRB, na laterálním epikondylu nebo těsně distálně od něj. Ačkoli pacienti mají obvykle normální rozsah pohybu, někteří mohou mít omezení aktivní extenze lokte v důsledku bolesti laterálního lokte. Mírný otok měkkých tkání nad extenzorovým začátkem není neobvyklý a někteří pacienti mají plnost v trojúhelníku anconeus(Orchard et al. 2011).
Podívejte se na níže uvedená videa a zjistěte, jak tyto testy provádět:
PODÍVEJTE SE NA DVA 100% BEZPLATNÉ WEBINÁŘE O BOLESTI RAMENE A BOLESTI ZÁPĚSTÍ NA LOKETNÍ STRANĚ.
