Kuboidní syndrom po podvrtnutí bočního kotníku | Diagnostika a léčba

Kuboidní syndrom je v literatuře označován také jako subluxovaný kuboid, uzamčený kuboid, pokleslý kuboid, syndrom kuboidní poruchy, laterální plantární neuritida a peroneální kuboidní syndrom(Patterson et al.). 2006)

Patomechanismus

Hypotéza kuboidního syndromu je založena na anamnéze, shluku příznaků a symptomů, diferenciální diagnóze, klinických znalostech a samozřejmě na mechanismu poranění.  Předpokládá se, že při těžkém počátečním inverzním traumatu dochází k torzi mezi kuboidem a navikulární kostí a klínovou kostí a také patní kostí, takže kuboid zůstává v relativně supinovaném postavení.

Klinický obraz a vyšetření

Tato dispozice zůstává bolestivá, zejména nad kalkaneokuboidním kloubem, zatímco citlivost nad laterálními vazy kotníku ustupuje.
Pacienti vykazují antalgickou chůzi se zvýšenou bolestí ve fázi odrazu a Pokud bolest umožňuje testování pohyblivosti, chybí kloubní hra.

Zkouška

Jak již bylo zmíněno, diferenciální diagnostika je nezbytná a prvním krokem při posuzování podvrtnutí kotníku by mělo být vyloučení zlomeniny pomocí Ottawských pravidel pro kotníky.
Testování pohyblivosti středních tarzů v supinaci a addukci může reprodukovat příznaky pacienta. Podle Jennings et al. (2005), pronace a abdukce mohou také příležitostně vyvolat bolest. Kost kuboidní je jedinečná, protože je jedinou kostí na chodidle, která se spojuje jak s tarzometatarzálním kloubem (Lisfrankův komplex), tak se středním tarzálním kloubem (Chopartův kloub), a je jedinou kostí spojující laterální sloupek s příčnou plantární klenbou(Patterson et al.). 2006). Proto má smysl při testování pohyblivosti hodnotit jak Lisfrankovu, tak Chopartovu linii.

Stejní autoři dále doporučují provádět další funkční testy v podobě zvedání pat a špiček nebo skákání na jedné noze. Tyto činnosti jsou běžně obtížné nebo nemožné kvůli bolesti.
Bohužel se zdá, že radiologické hodnocení nemá v diagnostice kuboidního syndromu přidanou hodnotu(Mooney et al. 1994).

Jennings a kol. (2005) shrnují klinické poznatky takto:

Subjektivní zjištění

• Mechanismus zranění (plantární flexe/inverze)
• Lokalizace bolesti (laterální střední část chodidla/kotník)

Objektivní zjištění

• Bolest při palpaci kuboidu
• Pozitivní test pohyblivosti středních tarzů (reprodukce příznaků)
• Pozitivní test dorzální/plantární a/nebo plantární/dorsální pohyblivosti (bolest)
• Antalgická chůze (nejvýraznější ve fázi odstrkování).
• Manuální svalové testy - rezistence při inverzi/everzi (bolest a možná slabost)
• Funkční testování (zvedání paty/špičky nebo testování skoku na jedné noze)Diferenciální diagnózy
• Radiologické/zobrazovací studie k vyloučení jiných patologií

5 ZÁKLADNÍCH MOBILIZAČNÍCH / MANIPULAČNÍCH TECHNIK, KTERÉ BY MĚL OVLÁDAT KAŽDÝ FYZIOTERAPEUT

• • Název*
• • E-mail*

Δ

Léčba

Technikou, která je popsána v literatuře, je manipulace s repozicí do relativní pronace. Uvádí se, že po manipulaci byli pacienti následující den bez bolesti a mohli se vrátit ke své činnosti.

Manipulace s polohou

Pacient leží na zádech s nataženýma nohama a chodidlem visícím přes okraj lavice.
Postavíte se mediálně k chodidlu a položíte hypothenar heteronymní ruky na laterální a plantární stranu kuboidu těsně proximálně od báze pátého metatarzu.
Hypothenar druhé ruky je umístěn dorzálně a mediálně na kuboidu, který je laterálně a proximálně od linie mezi třetím a čtvrtým prstem.
V této poloze tvoří předloktí rovnou linii. Po složení rukou k sobě pacient provede aktivní maximální dorziflexi, která předepne kuboid v submaximální everzi.
Zvyšte kompresi v loktech a předpětí ve směru pronace.
Požádejte pacienta, aby uvolnil chodidlo a provedl pronační švih oběma lokty spojený s kompresním impulsem obou hypothenarů.
Pak nohu pomalu pusťte.

Manipulace s kuboidním bičem

Další technika popsaná Jenningsem a kol. (2005) je manipulace s krychlovým bičem:

Manipulace s kuboidem se provádí u pacienta v poloze na zádech, přičemž se začíná s kolenem ohnutým do 70° a kotníkem v neutrální poloze (A). Koleno je poté pasivně nataženo, zatímco hlezenní kloub je plantárně flexován s mírnou supinací subtalárního kloubu (B).Oběma palci je vyvíjena tahová síla na plantární stranu kuboidu (C).
Tato technika je také podrobně popsána v naší aplikaci Manuální terapie.

Další metody konzervativní léčby, včetně různých terapeutických modalit, terapeutického cvičení, tejpování nízké klenby a polstrování, jsou doplňkem technik manipulace s kuboidy(Patterson et al. 2006).

Odkazy

Jennings, J., & Davies, G. J. (2005). Léčba kuboidního syndromu sekundárního k laterálnímu podvrtnutí kotníku: série případů. Journal of orthopaedic & sports physical therapy, 35(7), 409-415.

Marshall, P. a Hamilton, W. G. (1992). Kuboidní subluxace u baletních tanečníků. The american journal of sports medicine, 20(2), 169-175.

Mooney, M., & Maffey-Ward, L. (1994). Kuboidní plantární a dorzální subluxace: hodnocení a léčba. Journal of Orthopaedic & Sports Physical Therapy, 20(4), 220-226.

Newell, S. G., & Woodle, A. (1981). Kuboidní syndrom. The Physician and Sportsmedicine, 9(4), 71-76.

Patterson, S. M. (2006). Kuboidní syndrom: přehled literatury. Journal of Sports Science & Medicine, 5(4), 597.