Výzkum
Diagnostika a zobrazovací metody
14. října 2026
Muskuloskeletální projevy perimenopauzy: Opomíjená příčina bolesti pohybového aparátu?
Tento systematický přehled a metaanalýza zkoumaly prevalenci bolesti pohybového aparátu v jednotlivých fázích menopauzy u 93 021 žen
Vyšší prevalence bolesti: Bolest pohybového aparátu byla častější u žen v perimenopauze a postmenopauze než u žen před menopauzou
Klinické důsledky: Při vyšetřování dalších možných příčin muskuloskeletální bolesti zvažte v rámci diferenciální diagnostiky také menopauzu
Úvod
Bolesti pohybového aparátu mohou postihnout kohokoli, nejčastěji ve středním věku. Pokles hladiny estrogenu během přechodu k menopauze může u žen přispívat ke změnám kloubů, protože estrogen pomáhá udržovat zdraví synoviální tkáně a chrupavky. Ženy mohou během perimenopauzy pociťovat výraznější bolesti pohybového aparátu, souvislost mezi hormonálními změnami a bolestí však zatím není jasná.
Důkazy z prospektivních studií a zvířecích modelů naznačují, že pohlavní hormony mohou ovlivňovat zdraví kloubů a bolest. Cílem tohoto systematického přehledu a metaanalýzy je zjistit prevalenci muskuloskeletálních projevů perimenopauzy a charakterizovat související muskuloskeletální onemocnění. Přehled tak přináší poznatky o možné roli menopauzy při vzniku muskuloskeletálních příznaků.
Metody
Studie je systematickým přehledem a metaanalýzou provedenými v souladu se zavedenými metodickými postupy pro systematické přehledy. Tři hodnotitelé nezávisle posuzovali názvy a abstrakta, poté následovalo posouzení plných textů. Neshody při posuzování plných textů vyřešil čtvrtý hodnotitel. Tři hodnotitelé také nezávisle a duplicitně extrahovali data pomocí předem stanoveného, pilotně ověřeného formuláře v programu Microsoft Excel. Extrahované informace zahrnovaly charakteristiky studií, demografické údaje o pacientech, menopauzální stav a muskuloskeletální výsledky. Kvalitu studií nezávisle hodnotili tři hodnotitelé pomocí kontrolního seznamu Joanna Briggs Institute pro kritické hodnocení průřezových studií.
Kritéria způsobilosti
Do přehledu bylo možné zařadit randomizované kontrolované studie, srovnávací kohortové studie, studie případů a kontrol a dotazníková šetření. Studie musely zahrnovat ženy v perimenopauze a uvádět primární data o muskuloskeletálních příznacích nebo patologii. Byly zohledněny publikace ve všech jazycích. Fáze menopauzy byly klasifikovány podle kritérií workshopu Stages of Reproductive Aging Workshop (STRAW). Vyloučeny byly studie, které nerozlišovaly fáze menopauzy podle těchto kritérií, a také studie zahrnující ženy po chirurgicky navozené menopauze, aby se přehled zaměřil na přirozený přechod do menopauzy.
Hodnocené výsledky
Primárními sledovanými výsledky byly prevalence bolesti svalů nebo kloubů, bolesti zad a konkrétně definovaných muskuloskeletálních patologií. Pokud byla uvedena závažnost bolesti, byly do výsledku týkajícího se bolesti svalů nebo kloubů zahrnuty středně závažné a závažné příznaky. Příznaky bolesti byly hodnoceny pomocí několika nástrojů, včetně Menopause Rating Scale, Menopause-Specific Quality-of-Life Questionnaire, Kupperman Menopausal Index, Greene Climacteric Scale a dotazníků vytvořených pro konkrétní studie. Údaje o konkrétních muskuloskeletálních onemocněních byly získány, pokud byly k dispozici.
Autoři provedli metaanalýzy, aby odhadli souhrnnou prevalenci a porovnali výsledky v jednotlivých fázích menopauzy. Použili modely s náhodnými efekty a v podskupinových analýzách zkoumali možné zdroje heterogenity, včetně použité škály, geografické polohy, intenzity bolesti a průměrného věku.
Zdroj: Kruse et al., JBJS Open Access. (2026)
Výsledky
Bylo zahrnuto 37 studií; 35 z nich bylo průřezových a zbývající dvě měly prospektivní kohortový design. Zahrnuté studie pocházely z 22 různých geografických oblastí. Nejvíce zastoupeným kontinentem byla Asie, následovaná Evropou, Severní Amerikou a nakonec Afrikou.
Celkem bylo zařazeno 93 421 žen, z toho 26 789 v premenopauzální fázi, 24 326 v perimenopauzální fázi a zbývajících 41 906 v postmenopauzální fázi.
Zdroj: Kruse et al., JBJS Open Access. (2026)
Bolesti svalů a kloubů
Prevalence svalových nebo kloubních příznaků činila 40 % u žen před menopauzou, 57 % u žen v perimenopauze a 59 % u žen po menopauze. Párová metaanalýza prokázala významně vyšší riziko svalové nebo kloubní bolesti u žen v perimenopauze ve srovnání se ženami před menopauzou. Absolutní rozdíl v riziku činil 130 případů navíc na 1 000 žen. Nebyly zjištěny žádné významné interakce mezi podskupinami.
Ženy po menopauze měly podobně jako v předchozím srovnání výrazně vyšší riziko bolesti svalů nebo kloubů než ženy před menopauzou. Absolutní rozdíl v riziku činil 148 případů navíc na 1 000 žen. Podle použité škály měření nebyla zjištěna žádná významná interakce mezi podskupinami. Významné interakce mezi podskupinami se však projevily podle geografické lokality studií a závažnosti bolesti. Analýza podskupin podle průměrného věku kohorty neprokázala významnou interakci mezi studiemi zahrnujícími ženy s průměrným věkem 50 let a více a studiemi se ženami s průměrným věkem pod 50 let.
Naproti tomu párová metaanalýza srovnávající ženy v perimenopauze a postmenopauze nezjistila mezi těmito dvěma skupinami statisticky významný rozdíl v prevalenci bolesti svalů nebo kloubů. Byly však zjištěny významné interakce mezi podskupinami v závislosti na použité škále, geografické oblasti a závažnosti bolesti.
Zdroj: Kruse et al., JBJS Open Access. (2026)
Bolest zad
Souhrnná prevalence bolesti zad činila 42 % u premenopauzálních žen, 57 % u perimenopauzálních žen a 59 % u postmenopauzálních žen. Párová metaanalýza prokázala, že perimenopauzální ženy měly ve srovnání s premenopauzálními ženami významně vyšší riziko bolesti zad, a to o 15 %. Podobně měly postmenopauzální ženy ve srovnání s premenopauzálními ženami významně vyšší riziko bolesti zad, a to o 20 %.
Zdroj: Kruse et al., JBJS Open Access. (2026)
Prevalence muskuloskeletálních onemocnění u žen v perimenopauze
Jediná studie autorů Yoon et al. uváděla prevalenci konkrétních muskuloskeletálních projevů perimenopauzy a porovnávala několik patologických stavů ramene u žen v perimenopauze (n = 197) a před menopauzou (n = 113). Nejčastější diagnózou byla adhezivní kapsulitida, jejíž prevalence činila 35 % u žen v perimenopauze a 32 % u žen před menopauzou; mezi oběma skupinami však nebyl zjištěn statisticky významný rozdíl. Druhou nejčastější diagnózou byla synovitida ramenního kloubu, která byla významně častější u žen v perimenopauze než u žen před menopauzou (25,1 % vs. 6,2 %). Hodnoceny byly také poruchy rotátorové manžety a artritida, ve studii však nebyly uvedeny konkrétní výsledky pro tyto sledované ukazatele.
Zdroj: Kruse et al., JBJS Open Access. (2026)
Otázky a myšlenky
Zjištění naznačují, že strukturální změny, ke kterým dochází během perimenopauzy a které mohou souviset s poklesem hladiny estrogenu, mohou přispívat k muskuloskeletálním projevům perimenopauzy a postmenopauzy. Tuto hypotézu podporuje vyšší výskyt bolesti pohybového aparátu u žen v perimenopauze ve srovnání s ženami před menopauzou a její další nárůst po menopauze. Osteoartróza a synovitida mohou s těmito endokrinními změnami souviset, protože pokles hladiny estrogenu je spojován se zvýšenou zánětlivou odpovědí.
Z pohledu fyzioterapie je zásadní včas rozpoznat pacienty, jejichž bolest může mít endokrinologickou složku. Narativní přehled upozorňuje na několik klinických znaků, které mohou naznačovat souvislost s menopauzou, včetně nástupu a vývoje příznaků, menopauzálního statusu, návalů horka, poruch spánku a změn nálady. Bolest může postihovat klouby, svaly, tíhové váčky a úpony. Anamnéza by měla zahrnovat také onemocnění štítné žlázy a nedostatek vitaminu D. Při podezření na systémové onemocnění je třeba zvážit metabolické, lékové, endokrinní, revmatické, infekční a nádorové příčiny. Tabulka 2 obsahuje další informace o diferenciální diagnostice artralgií u žen v menopauze.
Druhý narativní přehled, publikovaný v roce 2024, zavádí pojem muskuloskeletální syndrom menopauzy a popisuje další klinické příznaky, například netraumatickou bolest kloubů a anamnézu adhezivní kapsulitidy. Upozorňuje také na polymyalgia rheumatica jako na důležitou diferenciální diagnózu, protože se u lidí starších 50 let projevuje muskuloskeletální bolestí.
Pokud fyzioterapeutické vyšetření naznačuje možnou systémovou příčinu příznaků, je vhodné pacienta odeslat k praktickému lékaři. Další lékařské vyšetření a laboratorní testy mohou pomoci odhalit skryté endokrinní či metabolické poruchy, účinky léků, infekce nebo jiná systémová onemocnění.
Literatura v souvislosti s léčbou zdůrazňuje sledování zdraví kostí a posouzení rizika osteoporózy. U osob s nedostatečnou hladinou vitaminu D může být jeho doplňování přínosné, zatímco důkazy o přínosu doplňování vitaminu K2 nejsou tak jednoznačné. Cvičení se zatížením a odporová cvičení jsou důležitými intervencemi, které podporují zdraví kostí, zlepšují funkci a snižují riziko pádů. Hormonální terapie v menopauze (MHT) může pomoci zvládat některé důsledky nedostatku estrogenu. Její vhodnost však musí lékař posoudit individuálně.
Zdroj: Kruse et al., JBJS Open Access. (2026)
Mluv se mnou jako s nerdem
Při interpretaci výsledků studie je třeba zohlednit několik metodologických omezení.
Jedním z hlavních omezení je značná heterogenita zahrnutých studií, která může vyplývat z rozdílů v populacích účastníků, definicích sledovaných výsledků, měřicích nástrojích a kontextových faktorech. Souhrnné odhady je proto třeba interpretovat obezřetně, protože pozorovaná souvislost nemusí být konzistentní napříč všemi populacemi a prostředími.
Pozornost je třeba věnovat také geografickému rozložení účastníků. Jak ukazuje obrázek 2, přibližně 63 % zařazených účastníků pocházelo z východní Asie. Autoři sice provedli analýzy podskupin podle geografické oblasti, zobecnitelnost souhrnných odhadů na jiné populace však mohou omezovat kulturní rozdíly ve vnímání bolesti a jejím uvádění, stejně jako rozdíly v charakteristikách populace a kontextu zdravotní péče.
Dalším významným omezením je způsob měření výsledků. Použité dotazníky byly primárně navrženy k hodnocení příznaků menopauzy nebo kvality života, nikoli ke komplexnímu popisu muskuloskeletálních projevů perimenopauzy. Autoři sice provedli analýzy podskupin podle použité měřicí škály, rozdíly v obsahu dotazníků a definicích sledovaných výsledků však mohou omezovat srovnatelnost jednotlivých studií. Nedostatek informací o lokalizaci bolesti, jejím dopadu na funkci a konkrétních diagnózách pohybového aparátu navíc omezuje klinickou interpretaci zjištění.
Navzdory těmto omezením představuje rozsáhlý souhrnný vzorek přibližně 93 000 žen významnou přednost, protože poskytuje značné množství statistických informací a široké zastoupení několika zemí. Samotná velikost vzorku však nemůže vyvážit zkreslení způsobené matoucími proměnnými, omezení měření ani značnou heterogenitu mezi studiemi.
Souhrnně výsledky naznačují souvislost mezi fází menopauzy a prevalencí muskuloskeletální bolesti. Navrhované biologické mechanismy, včetně možného vlivu klesající hladiny estrogenu na zánět a muskuloskeletální tkáně, poskytují biologicky věrohodné vysvětlení této souvislosti. Tyto mechanismy však neprokazují příčinnou souvislost.
Závěrečné zprávy
-
Muskuloskeletální projevy perimenopauzy jsou časté. Tento systematický přehled a metaanalýza zjistily vyšší prevalenci bolesti svalů a kloubů u perimenopauzálních (57 %) a postmenopauzálních žen (59 %) než u premenopauzálních žen (40 %). Mezi ženami v peri- a postmenopauze však nebyl zjištěn významný rozdíl.
-
Menopauzu zvažujte jako jeden z možných přispívajících faktorů, nikoli jako definitivní diagnózu. Hormonální změny mohou ovlivňovat muskuloskeletální tkáně a mechanismy bolesti, dostupné důkazy však neprokazují příčinnou souvislost. Komplexní vyšetření je i nadále zásadní pro identifikaci dalších přispívajících faktorů a možných diagnóz v rámci diferenciální diagnostiky.
-
Přizpůsob své klinické uvažování širšímu klinickému obrazu pacienta. Užitečný klinický kontext mohou poskytnout informace o menopauze, začátku a vývoji příznaků, poruchách spánku, návalech horka a změnách nálady. Bolest pohybového aparátu bez úrazu by tě měla vést také ke zvážení systémových, endokrinních, metabolických a zánětlivých onemocnění, pokud to klinická situace odůvodňuje.
-
Fyzioterapie má i nadále význam pro zachování funkčních schopností a zdraví pohybového aparátu. Individuálně přizpůsobené cvičení s odporem a v zatížení může podpořit sílu, tělesné funkce a zdraví kostí. Pokud příznaky naznačují systémové onemocnění, je vhodná spolupráce s praktickým lékařem.
-
Zjištění interpretujte s opatrností. Převaha průřezových studií, značná heterogenita a závislost na symptomech uváděných samotnými účastníky omezují možnost vyvozovat příčinné závěry a zobecňovat výsledky. Další longitudinální výzkum je zapotřebí k objasnění toho, jak změny v menopauze ovlivňují bolesti pohybového aparátu, a k určení účinných strategií jejich zvládání.
Odkaz
